1. Co je Religionspädagogische Praxis?

Religionspädagogische Praxis (dále jen RPP) je katechetická metoda pocházející z německého katolického prostředí, kterou v sedmdesátých letech vytvořil mnichovský "náboženský pedagog" Franz Kett se sestrou Esther Kaumannovou. V češtině zatím není ustálen přesný název - mluví se o celostné náboženské (křesťanské) pedagogice nebo o smyslově-symbolické metodě, proto budu ve své práci používat německého názvu. (V roce 2005 byla oficiálně v českém prostředí tato metoda pojmenována jako Náboženská pedagogika celistvé výchovy, akualizační poznámka:) Koncepce RPP není ani tak metoda, jako spíše cesta hledání a nalézání. Ústředním pojmem je pak "cesta" - dítě si má uvědomit, že život s Bohem je cesta - cesta, po které šel Abraham, Mojžíš a další, ale i cesta, po které jde ono samo.

Jde o metodu prožitkovou - cílem je, aby účastník skrze svůj prožitek a zkušenost pochopil něco mnohem hlubšího než povrch věcí. K takovému prožitku pomáhá práce se smysly a symboly (viz níže: 1. 6. 2. 1.). Velmi důležitá je také práce s barvami (různobarevné šátky apod.). Metoda pracuje s dlouhodobějšími projekty na určité téma. PRR jde o výchovu celého člověka - ne jen o výchovu náboženskou! Proto je velmi důležité neoddělovat profánní a sakrální vnímání světa kolem nás. Člověk je jednota těla, duše a ducha, a proto vše prožívá propojeně, neodděleně. Z tohoto důvodu je metoda vhodná zejména do mateřských škol. Metoda RPP byla původně zpracována pro cílovou skupinu předškolních dětí, je však využitelná pro účastníky všech věkových skupin. V současné době se touto metodou začíná pracovat i s lidmi velmi starými nebo postiženými. Velmi důležité je společenství lidí, kteří si vzájemně důvěřují - takové společenství se tvoří a stále upevňuje vzájemnou spoluprací - je velmi důležité, aby každý vzal něco do ruky a spolutvořil. Nejde ale o uniformní společenství, ve kterém jedinec zaniká - RPP klade důraz na jedinečnost každého člověka. Účastníci sedí v kruhu kolem "dějiště", které je jejich středem - a právě střed je dalším důležitým principem RPP. Učitel děti neučí, ale vede - i on je součástí jejich společenství (sedí s nimi v kruhu). Důležité věci neříká on, ale nechává mluvit děti - ony samy mají objevovat. Učitel jim pouze pomáhá k tomu, aby se vyjádřily. Důležité je, aby každý něco řekl - nevadí, když se jedna věc opakuje vícekrát. Vše se odehrává pozvolna a po malých krůčcích. Důležitá je práce s tajemstvím, vzácností a jedinečností.

Pro pochopení RPP je velmi důležitý prožitek - nedá se to popsat, musí se to prožít. Z pouhé teorie se tato metoda, podle mého názoru, nedá plně pochopit, proto pro mne bude velmi složité tuto metodu popsat.