Specifika práce s dětmi ve sboru ČCE Soběhrdy při využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy *)

1. Specifika práce v nedělní škole
2. Specifika víkendových setkání
3. Specifika dětských bohoslužeb
Využití náboženské pedagogiky v praxi ČCE - shrnutí

1. Specifika práce v nedělní škole

Nedělní škola je setkání dětí (3 - 15 let), které probíhá většinou současně s bohoslužbami pro dospělé. Děti jsou přítomny začátku bohoslužeb , v čase kázání mají pak připraven vlastní program, který je přizpůsoben jejich věku.

Na výuce v nedělní škole evangelického sboru v Soběhrdech se podílí pět lidí. Každý má trochu jiný způsob práce. Směrodatná jsou témata, formy a metody práce si každý z nich volí své. Náboženské pedagogiky celistvé výchovy využívám pouze já, čímž vzniká problém návaznosti jednotlivých témat. Za současné situace není možné realizovat propracovanější a dlouhodobější projekty. Od způsobů práce, které využívají moji kolegové, se způsob práce s využitím náboženské pedagogiky liší uspořádáním prostoru v místnosti (práce bez stolů, židle v kruhu), využívaným materiálem (místo pracovních listů, pastelek a nůžek se využívá materiál ke ztvárňování, barevné šátky a přírodní materiál) a zapojením dětí (místo odpovídání na otázky a vyplňování pracovních listů je využita i hlubší forma zapojení dětí založená na principech náboženské pedagogiky - viz příloha č. 2, obr. č. 15, str. 63).

Zhodnocení využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy v nedělní škole Myslím, že právě nedělní škola je ideálním místem, kde se dá tato pedagogika dobře využít. Výrazné zlepšení práce by přineslo, kdyby v našem sboru bylo proškoleno více lektorů, aby se otevřely dveře dlouhodobějším projektům.

Pokud je cílem naší práce v nedělní škole nechat děti prožívat vztah s Bohem, otevírat jim slova Písma a vést je přirozenou cestou ke Kristu, pak je tento způsob práce velmi vhodný. Náboženská pedagogika nepředkládá dětem hotové pravdy, neformuluje prázdné nebo složité fráze, vede děti k tomu, aby samy poznávaly Boha v jeho dokonalosti a lásce.

2. Specifika víkendových setkání

V našem sboru se již stalo dlouhodobou tradicí pořádat pro děti ze sboru i mimo sbor víkendové a týdenní pobyty. Mají vždy jedno téma či příběh, který si děti samy prožijí. Setkání jsou příležitostí nejen k hlubšímu prožití daného tématu, ale i k utváření společenství dětí ve sboru.

Pobyt se většinou skládá z dramatizace příběhu, ve kterém děti mají také svou roli, z her souvisejících nějakým způsobem s příběhem, z biblické lekce, která by měla reflektovat prožitky dětí ze setkání a prohloubit jejich význam, z přípravy společných dětských bohoslužeb, které téma pobytového setkání ještě prohloubí.

Víkendová setkání jsou kombinací více způsobů práce, přičemž hlavní důraz je kladen na prožitek. Náboženská pedagogika celistvé výchovy je využita zejména k reflexi získaných prožitků. Ke konci setkání, kdy jsou děti nabyty novými zážitky, prožitky a dojmy, zařazujeme jednotku, která jim má pomoci dané prožitky reflektovat, "vydechnout" a prohloubit jejich význam. Až na konci této jednotky (ve čtvrtém kroku) přichází prohloubení významu, které dětem otvírá dveře k pochopení toho, co za setkání prožily. Staví jejich prožitky a zkušenosti do světla náboženského významu. Dalo by se tedy říci, že během celého víkendu je nejprve kladen důraz na první a druhý krok (utvoření společenství a setkání se se skutečností - "nádech"), v závěru setkání pak přichází krok třetí (ztvárnění - "výdech") a prohloubení významu. Náboženská pedagogika je využita tedy zejména ke konci setkání, kdy je třeba dát dětem dostatečný prostor k výdechu a reflektovat získané zkušenosti ve světle křesťanského významu.

Zhodnocení využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy v rámci víkendových setkání
Využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy při biblické lekci na vícedenním pobytovém setkání dětí se mi velmi osvědčilo. Ztvárňování dává totiž dětem prostor k reflexi celého setkání, mohou proto vše, s čím se během pobytu setkaly, co prožily a co je oslovilo, ztvárnit do svého obrazu. První část setkání se tak může přirovnat k prvnímu a druhému kroku - nádechu. Biblická lekce, příprava a realizace bohoslužeb pak ke kroku třetímu a čtvrtému - výdechu a prohloubení významu. Až na konci setkání se všemu tomu, co děti prožijí, dá hlubší význam. Jediným úskalím je únava dětí, která se pochopitelně po noční hře a celodenním pobytu na čerstvém vzduchu v sobotu odpoledne dostavuje. Náboženská pedagogika však dává prostor k celkovému zklidnění a sesoustředění se.

3. Specifika dětských bohoslužeb

Dětské bohoslužby jsou v našem sboru již tradicí, podobně jako je tomu i v celé naší církvi. Většinou však mají podobu jednoduchého kázání faráře dětem. Občas se objevují jednoduché motivační prvky v úvodu kázání, které využívají také aktivizující metody zapojení dětí. Hojně se v církvi využívá také flanelograf . Zapojení dětí se ale převážně koncentruje na pouhé otázky kazatele do dětských lavic a jejich stručné odpovědi.

Ukázky dětských mší s využitím náboženské pedagogiky celistvé výchovy, kterých jsem se zúčastnila během seminářů náboženské pedagogiky, mne velmi oslovily. Proto jsem přemýšlela, jak tento způsob práce přenést i do našeho sboru. Důrazy evangelické bohoslužby jsou poněkud odlišné od katolické mše, a proto jsem ukázky ze semináře musela poněkud upravit. Katolická mše klade největší důraz na svátost stolu - eucharistii. V centru evangelické bohoslužby stojí svátost slova - kázání. Dětské bohoslužby pak bývají většinou bez vysluhování Večeře Páně.

Dětské bohoslužby, které využívají náboženskou pedagogiku celistvé výchovy, respektují liturgický rámec, který je pro evangelickou bohoslužbu běžný. Není tedy nutné nic zásadně měnit, liturgické prvky pouze dostávají novou hloubku a jiný nádech. Také prostory klasického tolerančního kostela jsou pro tento způsob práce přijatelné. Menším úskalím je pouze skutečnost, že lidé sedící v lavicích nevidí na dění, které probíhá vpředu.

Děti reagují na toto pojetí dětských bohoslužeb velmi pozitivně. Největší úskalí využití této pedagogiky při bohoslužbách vidím v pozici ostatních účastníků. Zatím se mi nepodařilo je ve větší míře zapojit. Ve třetím kroku (při ztvárňování) tak vzniká zvláštní situace, kdy děti vpředu tvoří své obrazy a ti, kteří se k tvorbě nepřidají, zůstávají po dlouhou dobu sedět v lavici bez nějakého zapojení, přičemž dopředu přes lavice nevidí. Takováto situace mne většinou pak dovede k tomu, že ztvárňování "násilně" zkracuji na minimum a zabraňuji tak některým dětem dokončit jejich "výdech".

Zhodnocení využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy při dětských bohoslužbách
Jednoznačným pozitivem využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy při dětských bohoslužbách je aktivní tvořivé zapojení dětí.

I když jsem se zpočátku velmi bála, jak dovedu do závazného bohoslužebného pořadu zapracovat čtyři kroky náboženské pedagogiky, nebyl v tom nakonec závažnější problém.

Jedinou otázku, kterou si u tohoto způsobu práce při bohoslužbách kladu, je, jak zapojit do dění i dospělé. Většinou jsou totiž jen pozorovateli toho, co dělají děti. Vždy je jmenovitě vyzvu k tomu, že pokud chtějí, mohou přijít také ztvárnit svůj obraz dopředu. Když děti ztvárňují, může se zdát, že dospělí neaktivně posedávají v lavicích, a proto jsem často pod tímto dojmem dovedena k tomu, že fázi ztvárňování ukrátím, aby to bylo pro dospělé únosné. Při bohoslužbách připravených podle náboženské pedagogiky se ukazuje, že je důležité, aby bylo ztvárňování co nejjednodušší. Je třeba mít na mysli, že budou ztvárňovat jak děti, tak dospělí. Aby se dospělí neostýchali zapojit, osvědčuje se jako dobrý způsob ztvárňování např. přijít dopředu a položit tam nějaký předmět (symbolické gesto, které ztvární nějaký vnitřní pochod). Je to akt, který pro ně má hlubší význam a je nějakým způsobem spojen s jejich životem. Příchod dospělého do předu je tak sám o sobě symbolem. Ač někteří dospělí nejdou dopředu ztvárňovat své obrazy "hmotně", uvnitř sebe si svůj obraz ztvární a někdy je to i velmi zasáhne.

Využití náboženské pedagogiky celistvé výchovy v praxi ČCE - shrnutí

Tradice ČCE kladla vždy důraz na písmáctví - dobrou znalost Bible, jejích příběhů a důrazů. Náboženská výchova je zaměřena zejména na rozumovou stránku člověka, prožitek a spiritualita není na prvním místě. Dokonce bych řekla, že je prožitek a vnímání posvátna pro evangelickou zbožnost něčím tak trochu "podezřelým". Může to mít řadu příčin. Nejstarší příčinou může být vymezení evangelické zbožnosti proti katolické. Katolická zbožnost je plná mysticismu, spirituality, prožívání Boží blízkosti a posvátna. Evangelická zbožnost je založena na rozumovém rozjímání o Bohu. Vyznání evangelíka nebývá založeno na prožitku Boží svatosti a blízkosti. Bývá založeno na tom, že ví, v co, čemu a proč věří.

Druhým důvodem, proč se evangelická zbožnost "bojí" prožitků, je nedávná zkušenost církve s letničními a charismatickými skupinami, které zakládají svoji víru a vztah s Bohem zejména na prožitku a zkušenosti s Boží přítomností.

V současné době však vyrůstá v evangelické církvi generace věřících, které emocionální stránka života s Bohem velmi chybí. Myslím, že úskalím každého vymezování se vůči jiným církvím, je cesta na scestí, které neumožňuje celistvé vnímání Boží podstaty. Víra je tak omezena pouze na složku rozumovou nebo emocionální.

Náboženská pedagogika celistvé výchovy vychází z reflektovaného zážitku a zkušenosti. Současně však nestaví rozum na vedlejší kolej. Je ideálním - pro člověka přirozeným - propojením rozumu a emocí. V prvních třech krocích jednotky utváří prožitek, jeho reflexi a tím pádem i zkušenost, na kterou pak ve čtvrtém kroku navazuje rozumem.

Náboženská pedagogika je v prostředí ČCE dobře využitelná. Řekla bych, že by mohla i napomoci celistvějšímu vnímání vztahu člověka a Boha. ČCE nemá v současné době žádnou propracovanou metodiku katechetické práce s dětmi. Náboženská pedagogika toto místo samozřejmě nemůže zaplnit, ale mohla by být přinejmenším pro některé katechety novou možností jejich práce. Její využití v praxi ČCE má však několik úskalí:

1) V evangelických sborech není zvykem pracovat se symboly. Proto je třeba začínat velmi pozvolna, nenásilně a pozorně sledovat, jak je skupina vyzrálá, na co už je a není připravena. Současně je třeba sledovat také složení a tradice sboru - některé sbory jsou velmi tradiční a zavádění takovéhoto způsobu práce by mohlo znamenat spíše jednoznačné pobouření a odmítnutí.

2) Evangelická zbožnost nestaví prožitek na stejnou rovinu jako rozumové vnímání Boha. Proto je třeba v tomto ohledu velké opatrnosti, aby se zavádění nového způsobu práce nezvrtlo nežádoucím směrem. Vše je třeba dělat po malých krůčcích a také provázaně z důrazy věrouky ČCE. Tak, aby věřící nezískali dojem, že jsou tradice evangelické zbožnosti a církve zahozeny za hlavu jako zastaralé a nefunkční, nýbrž, že jsou rozvíjeny jinými metodami práce.

3) Vypracované projekty, které je možno převzít buď přímo z německého prostředí nebo z materiálů připravených pro semináře v České Republice, není možno ve všech případech v celku použít v evangelickém prostředí. K mému překvapení se ale jedná spíše o výjimky. Důležité je také vhodně upravit terminologii. Například jednotku "Křížová cesta" lze velmi dobře použít, pokud se upraví terminologie a vypustí některé pasáže, které nejsou evangelickému prostředí vlastní (např. sv. Veronika). Současně je dobré pamatovat i na pomůcky, které se při realizaci jednotky využívají (např. - zatím - nepoužívám ikonu Krista). Důležitým poznatkem je také zkušenost, že jsem se nesetkala se žádným tématem či jednotkou, která by byla v rozporu s věroukou ČCE. To je pro mne velkou nadějí, že právě v náboženské pedagogice celistvé výchovy je ukryta vzácná jednota. Respektuje každého člověka jako jednotlivce. Nikdy nepředkládá "hotové pravdy". Předkládá pouze Boží slovo, kterému nechává svobodu, aby k nám mluvilo samo.

4) Dalším úskalím je skutečnost vzdělávání lektorů náboženské pedagogiky. Bohužel kapacitya kurzů pořádaných v České Republice neumožňuje vzdělávání evangelických lektorů. Z evangelické církve jsem jedinou účastnicí kurzu já, z protestantských církví jsme, pokud je mi známo, celkem tři (jedna účastnice z Jednoty Bratrské a jedna z Církve Bratrské). Do budoucna by bylo jistě velmi prospěšné navázat spolupráci s protestanty v jiných zemích než je Česká Republika. V případě možností by pak bylo dobré uspořádat kurz pro lektory z protestantských církví.

Věřím, že náboženská pedagogika celistvé výchovy v ČCE své místo najde. V současné době je však pouze v zárodcích a její další rozvoj v evangelickém prostředí je v Božích rukou.


*) Kapitola z absolventské práce.